Renshawová Winter

Drahá Melrose,

když jsem tě viděl poprvé, byla jsi jen cizí holka. Podruhé už jsi se mnou bydlela. A při třetím setkání jsi mi dala jasně najevo, že se staneš tím největším trnem v oku, jaký jsem kdy zažil. Ve sprše zpíváš příliš hlasitě a vypotřebuješ všechnu teplou vodu. Jsi neuvěřitelně panovačná. Všemožně mi komplikuješ život. Ale ať se snažím sebevíc, nedokážu na tebe přestat myslet. Popravdě… nedokážu po tobě přestat toužit. Chtěl jsem ti to říct. Chtěl jsem si s tebou sednout, překonat svou hrdost, vzdát se svého nevázaného způsobu života a ukázat se ti ve světle, v jakém mě ještě nikdo neviděl…, ale potom přišlo to vyznání, a zcela změnilo situaci; zpráva natolik šokující, že mi vzala dech. Nikdy nepochopím, jak je možné, že jsem to nepředvídal.

Sutter

PS: Chybíš mi.

Drahá slečno Keanová,

dříve, než tato směšná domluva započne, dovolte mi, abych se dostatečně jasně vyjádřil: vím, kdo jste, vím, že Vás můj otec najal, a vím, proč Vás najal, nejpodstatnější však je, že Vaše služby nejsou zapotřebí.

Ve skutečnosti nestojím o žádnou část miliardového impéria svého otce, a nic na tom nezmění ani skutečnost, že mi „dopřeje“ jednu z „nejlepších asistentek v zemi.“ Jen plýtvá penězi. A Vy svým časem.

Nicméně jelikož jste tak pošetile podepsala neprůstřelnou smlouvu s klauzulí o zásahu vyšší moci a jelikož mě můj otec dotlačil do přijetí této funkce, zdá se, že jsme tu společně uvízli – alespoň do příštího měsíce, než Vaše smlouva vyprší.

Naše spolupráce ve WellesTechu by měla proběhnout relativně bez problémů, avšak nenamlouvejte si, že jsem si nevšimnul toho, jak mě Vaše krásné oči sledují nebo jak zadržujete dech, když se naše ruce střetnou. Fascinuji Vás, což Vás ničí, protože se mnou stěží dokážete vydržet v jedné místnosti.

Máte mě za problém, který stojí za vyřešení? Za nerozluštitelnou hádanku? Zajisté, do toho. Vypočítejte x. Prolomte kód. Možná to bude i legrace (ale pouze pro mě, pro Vás ne).

S úctou

Calder Welles II

PS: Je to výzva!