Za soumraku obsahuje předmluvu pro čtenáře, 13 povídek a pak tzv. soumračné poznámky, které obsahují pár zajímavých k některým povídkám. Povídky pro mě nebyly vyloženě hororové, ale některé byly více než znepokojivé a atmosféra byla tajemná a tíživá. Současně jsou povídky tématicky hodně různorodé.
Povídky, která mě nejvíce oslovila byla jednoznačně Utíkej, Káčo, utíkej, která je o ženě, která se vyrovnává s těžkou životní událostí a svůj splín zahání běháním. Další výbornou povídkou je Pekelný kocour, který mi trošku připomněl dílo od E.A. Poe a měla jsem opravdu husí kůži. Povídka N. nesla oblíbený autorův námět zla a údajně byla ovlivněna i dílem Dracula. Povídky Willa a Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu se dotýkají tématu posmrtného života a byly také velmi zdařilým čtenářským zážitkem. Harveyho sen a Rotoped byly také hodně zajímavé, měly neobvyklý námět a velmi vydařenou atmosféru. Takže těchto sedm povídek považuji z celé knihy za ty úplně nejlepší. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že ostatní povídky jsou špatné, to vůbec ne. Jen z nich můj prožitek nebyl tak silný.
Za soumraku pro mě bylo výborné čtení, které jsem si v podzimní atmosféře opravdu užila. Líbilo se mi, že příběhy jsou krátké, nejsou zbytečně zdlouhavé, zároveň si zachovávají obsahem rozmanitost. Dokonce jsem vstávala i dřív před prací, abych si Za soumraku mohla číst. Tahle kniha mi naprosto sedla a pokud máte rádi povídky, či chcete pro začátek od Kinga něco méně náročného, mohu Vám Za soumraku jen doporučit.