RECENZE: Růže a čokoláda

30. 6. 2020
Zámek, červen 2020
Poslední dobou mám pocit, že se nedokážu pořádně uvolnit, že nemám čas odpočívat a tak jsem sáhla po románu, který sliboval příběh několika generací žen, jejichž životy poznamenala doba, do které se narodily a především světové války. Přiznám se, že jsem si moc neodpočinula, protože jsem nějakých tři sta šedesát stran přečetla na tři zátahy, z nichž ten poslední končil asi třicet minut před půlnocí. 
Nemohla jsem ji odložit.
Prostě nemohla.
Tak nějak by asi vypadal můj deníkový záznam týkající se knihy Růže a čokoláda.
 
Anna po dědečkovi zdědila nejen nádhernou vilu, kterou nákladně spravila, ale i mimořádné nadání tvořit z čokolády malé zázraky. Vlastní v Drážďanech dvě čokoládovny a zbytek volného času věnovala osázení zahrady u vily. Zatoužila si splnit přání a nasázet do hlíny stovky růží, jako tomu bývalo dřív. Život jí změnila kovová krabička, kterou náhodou v jednom ze záhonů objevila. A v ní několik šperků, fotografie, dopisy ovázané stužkou a zažloutlé deníkové zápisky, které ale nepsala jen jedna ruka…
 
Vyprávění Anny je proloženo deníkovými záznamy tří žen: Heleny, Emmy a Charlotte. Jsou to zápisky plné lásky, ale i zoufalství, bolesti a beznaděje. Jejich sny se tříští při doteku reality. Ale kdo byly obyvatelky Růžové vily? Co je spojovalo a proč o nich Anna nikdy dřív neslyšela?
 
Helena (1892) se má provdat za bohatého továrníka Gustava. Ale dá jí přednost před čokoládovnou?
 
Emma (1919) těžké časy si žádají těžká rozhodnutí, ale co když ji srdce říká něco jiného než hlava?
 
Charlotte (1938) ztratila matku a její otec většinu času tráví v továrně nebo s lahví v ruce. Ona v hlavě spřádá plán, jak zachránit jednu židovskou rodinu a zároveň sama sebe. Ale co když ji to rozhodnutí zničí?
 
„Někdy ty růže skoro nenávidím. Možná proto, že jsou tak nádherné a nedotknutelné. Kvetou a vadnou a o nic jiného se nestarají. Já si naopak všímám až moc dobře, jak se naše krásné město za poslední roky změnilo. Ta náckovská sebranka je mi z duše protivná.“
 
Růže a Čokoláda nejsou první knihou Teresy Simonové, loni vydalo taktéž nakladatelství BETA Dobrovský podobně stylizovaný a vysoko hodnocený román Krása a jed oleandru. Jsem si jistá, že po ní brzy sáhnu.
 
Hodnocení: 100 %
Zdá se, že poslední dobou mám na knihy štěstí. Nejdřív jsem na několik dní přestala dýchat při čtení Šikmého kostela a dech jsem tajila i při odkrývání rodinných tajemství z Růžové vily (a samozřejmě jsem spásla i přiměřené množství čokolády - bez dostatečných zásob se do čtení ani nepouštějte).
 
Začnu deníkovými zápisky, které na mě působily opravdově, vyvěrala z nich směsice různých pocitů a já jsem toužila zjistit, co se s jejich autorkami přesně stalo a jestli to s nimi dobře dopadlo. Protože ale byly uváděny na přeskáčku, asi od poloviny knihy jsem si začala vést rodokmen, aby mi bylo hned jasné, kdo je jak s kým spřízněn. Doporučuji vám, abyste udělali to samé, protože jejich osudy byly řádně spletité.
 
Důležitým motivem tu byla láska ve všech podobách. Hrdinky padaly do náručí pohledným a inteligentním krasavcům, vdávaly se z donucení za někoho, koho bytostně nesnášely a především bezmezně milovaly své děti. Láska romantická i vášnivá, povrchní i věčná, plná obětí i strachu.
 
Příběh Anny ze současnosti mě kupodivu bavil úplně stejně jako žen z minulosti. Líbila se mi její vášeň pro čokoládu a vymýšlení nových příchutí pralinek. Byla úžasně energická, rázná a spravedlivá. A čtení deníků ji přivedlo na tu správnou cestu.
 
„Dům jako byl tento by měl být zaplněn smíchem a hlasy návštěv i lidí, kteří by tady žili. Jeho stěny přímo touží po příjemných společenských večerech a pohodovém popíjení kávy. Po ťapání dětských nožiček, pravidelně doplňovaném záznamy o výšce toho či onoho potomka na veřejích dveří…“
 
 

 

KOUPIT KNIHU

Výhody pro vás
Doprava zdarma
při nákupu nad 1 000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově
Aktuality
RECENZE: Jak zemřít osamocen
RECENZE: Jak zemřít osamocen
20. 11. 2020
'Určitě Vám Jak zemřít osamocen doporučuji. Ať už pro Vás, pokud máte rádi vtipné a sarkastické knížky anebo jako dárek pod stromeček pro někoho z Vašich blízkých, kdo je na této vlně humoru naladěn.'
RECENZE: Povědomá temnota
RECENZE: Povědomá temnota
18. 11. 2020
"Nekompromisní vyprávění vás zcela pohltí a dostane svou dravostí i syrovou realitou."
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
18. 11. 2020
"Pro všechny milovníky hlubokých příběhů s emotivním laděním román Pohlednice bez podpisu vřele doporučuji."
RECENZE: 24 vzpomínek
RECENZE: 24 vzpomínek
18. 11. 2020
"Myšlenkový přesah vám dá spoustu látky k přemýšlení, buď nad svým partnerským vztahem, nebo nad dosavadním životem."
RECENZE: Na plný plyn
RECENZE: Na plný plyn
26. 10. 2020
"Povídky jsou dost různorodé, takže se jich dá číst víc za sebou aniž by Vám splývaly, což považuji za velkou výhodu."
RECENZE: Hrdinové
RECENZE: Hrdinové
16. 10. 2020
"Hrdinové na mě chvilkami působili stylem, že autor sedí v křesle a vše mi vypráví."
RECENZE: Temná věž - Závan klíčovou dírkou
RECENZE: Temná věž - Závan klíčovou dírkou
14. 10. 2020
"Líbilo se mi, že tohle malé rozšíření a zpestření Temné věže bylo místy až pohádkové a hodně dobře se četlo."
RECENZE: Za soumraku
RECENZE: Za soumraku
12. 10. 2020
'Za soumraku pro mě bylo výborné čtení, které jsem si v podzimní atmosféře opravdu užila.'
RECENZE: Ústav
RECENZE: Ústav
12. 10. 2020
"Ústav dokonale uspokojil moje čtenářské smysly a přiznám se, že jsem si ho spíš šetřila."
RECENZE: Vlk chce dovnitř
RECENZE: Vlk chce dovnitř
23. 9. 2020
"Ponurá atmosféra čtenáře dokáže perfektně vtáhnout."