RECENZE: PS: Je to výzva

19. 8. 2020
„Věřte mi, nejste ani trochu můj typ. A i kdybyste byl můj typ…“ spolknu konec věty, připomenu si, že tenhle muž, tenhle neskutečný idiot, by se měl stát mým šéfem.
Celý se natočí směrem ke mně. To vypadá, že mě snad doopravdy poslouchal? Nejspíš chce, abych dokončila, co jsem se chystala říct.
„Vy jste přesně můj typ,“ řekne s kamennou tváří.
Kdybych měla zrovna v puse pití, vyprskla bych ho na sebe. To bylo jako blesk z čistého nebe.“
 
Autorka romantické série PS, Winter Renshawová, je taková moje osobní sázka na jistotu. I ve třetí knize s názvem PS: Je to výzva mě utvrdila v tom, že umí napsat, sladký příběh, jednohubku na jedno odpoledne, u které si ale odpočinu, zasním se a možná se i stihnu zakoukat do hlavního hrdiny. Tady tomu nebylo jinak. Od začátku jsem si čtení opravdu užívala, a ač jsem konec očekávala přesně takový, jaký byl, dočetla jsem knihu do posledního písmenka.

Hlavní hrdinkou příběhu je Aerin, sympatická, dravá, lehce upjatá, ale za to odhodlaná, mladá žena, která vezme práci „svého života“. Živí se tím, že dělá asistentku různým lidem, které si ale pořádně prohlídne, než jim na něco kývne. Ovšem Calder Welles ji dá takovou nabídku, že nemůže odmítnout.
Calder Welles je jedním z nejbohatších a nejvlivnějších mužů, který má snad vše, co ke svému životu potřebuje. Čtvrtou manželku, dvacetičtyř karátový iPhone, hromady peněz a velmi úspěšnou firmu WellTech. Má také syna, Caldera Wellese mladšího, přesněji teda druhého, jenže ho nemůže tak úplně považovat za syna. Jejich styky byly nenávratně zpřetrhány.
Jednoho dne se Welles Junior dozví, že jeho otec umírá a má převzít jeho firmu, se vším co k tomu patří. A jelikož se otec obává, aby toho na jeho syna, který se x let držel dál od firmy, nebylo moc, dopřeje mu výkonnou a schopnou asistentku Aerin.
Ale ti dva si do oka nepadnou. Navíc nebude přece přebírat podnik, o který nestojí. Nechce otcovy peníze. Nebo to všechno dopadne úplně jinak a je v tom všem něco víc? To se dozvíte, až když si přečtete knihu PS: Je to výzva.

„Myslíš si, že jsem upjatá?“ chce vědět.
„Na to nebudu odpovídat.“
„Je v pohodě, jestli si to myslíš. Většina lidí si to o mně myslí. A nepletou se.“
Zhluboka se nadechnu a zadržím dech. „Jo, jak chceš. Připadáš mi upjatá.“
Mírně řečeno.
„Nechceš radši upjatou asistentku než nějakýho pomalýho lenochoda?“
„Nejsou všichni lenochodi pomalý?“
„Tak jsem to nemyslela.“ Zatíná pěsti.
Krucinál, tahle holka potřebuje sex. OKAMŽITĚ.“

PS: Je to výzva je pro mne asi tím nejlepším příběhem, ze všech tří, které série může nabídnout.
Hrdinové – ač jsou to přímo pohádkové bytosti – tím myslím, že mají plno peněz, dobrou práci, bohaté rodiče a tak podobně, přesto působí docela reálně a hlavně pohodově. Neřeší, že by měli mít zlaté kohoutky v koupelně nebo značkové oblečení, ale spíše se soustředí na svůj opravdový život a na své problémy.
Jejich životní situace, do kterých je dostali rodiče, se mi jevily nejen jako reálné, ale také jako docela absurdní – a tato kombinace na mě jako čtenáře naprosto skvěle zafungovala.

Nejen PS: Je to výzva, ale celá série je ideální volbou pro všechny ženy a dívky, které se chtějí začíst do romantického příběhu, trochu okořeněného erotickou a smyslností. Některé scény jsou „docela žhavé“, ale autorka si dává pozor, aby jich nebylo mnoho – na úkor příběhu – a umí to skvěle vyvážit, takže i já, jakožto „ne zrovna milovník“ erotických románů, jsem si čtení užila od začátku do konce a pár sexuálních scén mi opravdu nevadilo.

V tuto chvíli většinou přijde na řadu doporučení, pro koho je kniha ideální, ale myslím, že jsem to stihla popsat už v odstavci výše. Takže napíšu jen poslední věc, pokud jste se s autorkou ještě nesetkali, nic od ní nečetli, tak ji rozhodně dejte šanci. Je jedno, kterým příběhem ze série začnete, protože na sebe nenavazují, ale věřím, že si všechny užijete od prvního do posledního písmenka.

Recenzi najdete na blogu Daramegan

Výhody pro vás
Doprava zdarma
při nákupu nad 1 000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově
Aktuality
RECENZE: Jak zemřít osamocen
RECENZE: Jak zemřít osamocen
20. 11. 2020
'Určitě Vám Jak zemřít osamocen doporučuji. Ať už pro Vás, pokud máte rádi vtipné a sarkastické knížky anebo jako dárek pod stromeček pro někoho z Vašich blízkých, kdo je na této vlně humoru naladěn.'
RECENZE: Povědomá temnota
RECENZE: Povědomá temnota
18. 11. 2020
"Nekompromisní vyprávění vás zcela pohltí a dostane svou dravostí i syrovou realitou."
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
18. 11. 2020
"Pro všechny milovníky hlubokých příběhů s emotivním laděním román Pohlednice bez podpisu vřele doporučuji."
RECENZE: 24 vzpomínek
RECENZE: 24 vzpomínek
18. 11. 2020
"Myšlenkový přesah vám dá spoustu látky k přemýšlení, buď nad svým partnerským vztahem, nebo nad dosavadním životem."
RECENZE: Na plný plyn
RECENZE: Na plný plyn
26. 10. 2020
"Povídky jsou dost různorodé, takže se jich dá číst víc za sebou aniž by Vám splývaly, což považuji za velkou výhodu."
RECENZE: Hrdinové
RECENZE: Hrdinové
16. 10. 2020
"Hrdinové na mě chvilkami působili stylem, že autor sedí v křesle a vše mi vypráví."
RECENZE: Temná věž - Závan klíčovou dírkou
RECENZE: Temná věž - Závan klíčovou dírkou
14. 10. 2020
"Líbilo se mi, že tohle malé rozšíření a zpestření Temné věže bylo místy až pohádkové a hodně dobře se četlo."
RECENZE: Za soumraku
RECENZE: Za soumraku
12. 10. 2020
'Za soumraku pro mě bylo výborné čtení, které jsem si v podzimní atmosféře opravdu užila.'
RECENZE: Ústav
RECENZE: Ústav
12. 10. 2020
"Ústav dokonale uspokojil moje čtenářské smysly a přiznám se, že jsem si ho spíš šetřila."
RECENZE: Vlk chce dovnitř
RECENZE: Vlk chce dovnitř
23. 9. 2020
"Ponurá atmosféra čtenáře dokáže perfektně vtáhnout."