RECENZE: Osvícení

11. 11. 2019
Když jsem se dozvěděla, že nakladatelství Beta-Dobrovský chystá reedici této knihy, byla jsem nadšením bez sebe. Osvícení jsem četla kdysi dávno, již to bude skoro 20 let a byla to moje první kniha od Stephena Kinga, která ve mně zanechala hluboký dojem. 
 
Od té doby se autor stal mojí srdcovkou. Na Kingovi jsem „vyrůstala“ a hrozně ráda jsem se u jeho příběhů bála. King je pověstný svým stylem psaní, tvorbou ponurých a temných příběhů s hororovými prvky. Ne nadarmo se mu říká Mistr hrůzy. Dokáže vás k smrti vyděsit a přibít vám oči ke knize. 
 
Přebal knihy je naprosto skvostný (mluvím o vydání 2019). Jednoduchá kombinace barev s celkovým hrůzným obrazem, který je podstatou celého příběhu. V kombinaci s výše uvedenými důvody jsem se těšila na rereading tohoto skvostu a tímto děkuji nakladatelství Beta-Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku.

A o čem vlastně kniha Osvícení je?
Hotel Overlook je považován za nejkrásněji položené horské letovisko na světě, ale nový zimní správce Jack Torrance, jeho žena Wendy a pětiletý syn Danny v něm spatřovali víc než jeho krásu. Jack viděl v Overlooku příležitost, zoufalý způsob, jak uniknout životní smůle, Wendy zase kýženou samotu, která by mohla být poslední příležitostí k zachování narušené rodiny, a Danny? Danny požehnaný i prokletý náhlým osvícením, darem předvídavosti, viděl věci, které přesahovaly chápání malého kluka. V prázdných pokojích Overlooku na něho číhalo skryté zlo…
 
Osvícení je rozděleno pět samostatných částí. Na začátku knihy je věnování pro Joe Hilla, protože je údajně osvícený. To mě upřímně pobavilo. Abyste měli představu, kdo vlastně Joe Hill je, vězte, že se jedná o syna Stephena Kinga, který také píše strašidelné hororové příběhy. Pár jeho knih jsem četla a mohu s klidným svědomím doporučit například knihu Vánoční říše. Zde se krásně ukázalo, že jablko nepadá daleko od stromu, neboť celá rodina Kingových má blízko k literární tvorbě. Ale zpátky k příběhu. 
 
Samotný hotel Overlook byl vykreslen zpočátku takovým způsobem, že jste měli dojem, že je to ten nejkrásnější hotel na světě. Seznámili jsme se s jeho historií a taky jeho démony, protože každá stará stavba má nějakého toho ducha. Nebrali jsme to v potaz a fascinovaně sbírali pikantní detaily z dávných dob, kdy hotel navštěvovali poměrně významní lidé, nejen prezidenti, ale i filmové hvězdy či lidé z vysoké politiky. Co je fascinující je fakt, že tento hotel skutečně existuje, i když pod jiným jménem. King tam strávil dovolenou a tento hotel jej inspiroval k napsání této knihy. 
 
Jak již víme z anotace, Jack Torrance dostane místo zimního správce a společně s rodinou přijíždí na hotel Overlook, kde mají strávit celou zimu a udržovat hotel v provozuschopném stavu. Z prvopočátku je všechno v naprostém pořádku a vypadá to, že skoro rozpadlé manželství mezi Jackem a Wendy se tímto místem a naprostou izolací od okolního světa dá opět nějak dohromady. Jediný, kdo z toho nadšený není, je Danny, neboť o tomto místu měl před příchodem noční můry…
 
Když Jack zjistí, co se stalo bývalému zimnímu správci a jeho rodině, najednou mu hotel už nepřipadá tak skvělý, jak si ze začátku myslel.
 
„Zimy jsou zde neobyčejně kruté. Abych se s tímto problémem vypořádal, rozhodl jsem se najmout zimního správce, který bude vytápět jednotlivé části hotelu a dělat potřebné opravy. Jenže jsem místo jednoho muže najal celou rodinu a došlo k obrovské tragédii.“ Ulman se na Jacka chladně zahleděl.
„Co se stalo?“ zeptal se Jack.
„Zabil celou svoji rodinu. Dcery ubil sekerou, manželku zastřelil a pak spáchal sebevraždu.“
 
Jenže Jack tuto práci potřebuje a je poměrně dobře placena, takže to překousne, i když mu zdravý rozum říká, aby vzal nohy na ramena...
 
Jack byl pro mě již od začátku negativní postavou, a to neříkám proto, že jsem knihu již kdysi četla. Prostě se mi jako člověk nelíbil. Bývalý alkoholik s agresivními sklony a minimální sebekázní. Když vztáhl ruku na svého syna, okamžitě pro mě skončil. Neměla jsem ho ráda a obdivovala jsem Wendy, jak s ním dokáže vydržet.  
 
Postava, která mi velmi přirostla k srdci, byl malý Danny. Hrozně mě bavily jeho dialogy s rodiči, jeho vnímání věcí, kreativita a prudká inteligence. Na pětiletého chlapce až zarážející uvažování. Vytvořil si imaginárního kamaráda Tonyho, který k němu přicházel a ukazoval mu většinou pěkné věci. Jenže pár týdnů před odjezdem na hotel mu Tony začal ukazovat tak hrozné věci, že z nejlepšího kamaráda se rázem stal nejhorší nepřítel…
 
„Ne Tony, prosím, vždyť mě děsíš!“ zašeptal Danny.
Je skrčený v temné chodbě. Slyší, jak se k němu blíží ty dunivé zvuky, a zpoza rohu vychází nějaká postava a míří si to kolébavě k němu, provázena pachem krve a zániku. V jedné ruce drží palici a mává jí ze strany na stranu. Palice trhá hedvábné tapety a uvolňuje děsivé gejzíry omítkového prachu.
 
Jak jsem již avizovala, Danny z hotelu nadšený není. Viděl ho ve svých vizích, které mu ukázal Tony a jeho dušička je maličká. Jenže není cesty zpět. Chápe, že tatínek tu práci potřebuje a slíbí si, že si dá velký pozor. Přece jen, ne všechny věci, které mu ukázal Tony, se nakonec staly…
 
Velmi důležitou postavou je v tomto příběhu pan Halloran, místní kuchař v hotelu Overlook. Působil na mě velmi sympaticky, a i když se s ním v knize setkáme pouze okrajově, má v příběhu obrovskou důležitost. Stejně jako Danny, i on je osvícený a ví, že v hotelu je „něco špatného.“ A vzhledem k tomu, že s malým klučinou hodně sympatizuje, jen nerad opouští hotel a nechává tam celou rodinu samotnou. Před svým odjezdem jej upozorní na to, aby nikdy nevkročil do pokoje s číslem 217…
 
Příběh plyne na počátku pozvolným tempem, ale přesto víte, že brzy poteče krev. Nenecháte se ukolébat příjemnou starobylou atmosférou hotelu a nádherným západem slunce za horskými štíty, jste ostražití. Zbystří se vám vaše smysly a jen čekáte na to KDY. Autor si s vámi pohrává a nechává vás v očekávání. Na vaše smysly udeří plnou silou v ten nejnepravděpodobnější okamžik. 
 
Když Jack naleznete tajemný sešit s novinovými výstřižky, který pojednává o temné historie hotelu Overlook, spustí lavinu hrůzných událostí. Děj se na vás valí jako čerstvě utržená lavina, máte oči přibité ke knize, nemůžete se odtrhnout a otáčíte stránku za stránkou s tím, že prostě nepůjdete spát, dokud to nedočtete. Ano, tato kniha se skutečně nedá odložit. 
 
Nádherný romantický luxusní hotel se najednou stává živou masou čehosi podivného, temného a zlověstného. Máte pocit, jako by vás sledoval, ví o každém vašem kroku. Starý výtah se se skřípěním dává v noci samovolně do pohybu – slyšíte to chřestění kovové mříže, hukot motoru, šoupání kabelů a vnímáte lidské hlasy. Overlook ožívá a ukazuje vám svoji nejhorší možnou tvář a je stále silnější. Podmaňuje si vaši mysl a slibuje vám nemožné. A bohužel nejvíce působí právě na Jacka, jako na nejslabší článek celé rodiny. Ten má najednou hroznou chuť se napít, vidí to, co vidět chce a slyší svého mrtvého otce, který mu našeptává:
 
„Zabij ho Jacky a ji taky. Protože skutečnej umělec musí trpět. Protože oni proti tobě pořád budou kout pikle, pořád tě budou srážet k zemi….“
„Ne!“ zařval Jack. „Jsi mrtvý, ležíš ve svém hrobě, nejsem jako ty!“
 
Ustojí Jack tyto vidiny? Dopadne to stejně jako s rodinou minulého správce? Má Overlook skutečně takovou moc nebo je to pouze výplod choré mysli bývalého alkoholika? 
 
Osvícení mě neskutečně bavilo. Poprvé jsem se u tohoto příběhu opravdu bála. Rereading ve mně sice dnes již takové pocity nevyvolal, nicméně i doteď mě děsí samotný název hotelu. Asi nejděsivější scény, které v této knize najdete, jsou s okrasnými keři tvarovaných do podoby zvířat, nebo právě výše zmíněný pokoj 217. I po těch letech mi tyto pasáže přišly naprosto šílené. 
 
King prostě umí, a ne nadarmo se mu říká Mistr hororu. Umí bravurně vytvořit hrůznou atmosféru celého příběhu a doplňuje ji naprosto excelentními psychologickými profily jednotlivých postav. Já osobně si myslím, že tato kniha patří k těm nejpovedenějším. Navíc kniha Osvícení byla převedena na filmové plátno roku 1980, kdy se toho zhostil Stanley Kubrick a fanoušci se shodli, že to bylo zatím nejlepší filmové zpracování a s tímto názorem se plně ztotožňuji. Doporučuji shlédnutí tohoto filmu. 
 
Stephen King patří bez diskuzí k nejúspěšnějším literátům za posledních 30 let. Během své kariéry napsal přes 40 románů a většina jeho knih byla zfilmována. Poměrně velká část jeho románů se odehrává v Maine, kde se taky narodil a vyrůstal. K psaní ho dovedl jeho strýc, který mu s oblibou vyprávěl strašidelné příběhy. Do povědomí čtenářů se King poprvé dostal knihou Carrie.
 
Jednoznačně jedna z nejlepších knih od Stephena Kinga.
 
 
 
 

 

KOUPIT KNIHU

Vytisknout stránku Poslat odkaz na e-mail
Výhody pro vás
Doprava zdarma
Při nákupu nad 2000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově
Aktuality
RECENZE: Temná věž III. - Pustiny
RECENZE: Temná věž III. - Pustiny
16. 3. 2020
"Musím říci, že si sérii postupně užívám víc a víc a těším se na další díly."
RECENZE: Osho na každý den
RECENZE: Osho na každý den
10. 3. 2020
"Kniha působí na první pohled prostě, což je velmi dobře. Neodvádí tak pozornost od moudrosti, která se týká právě obsahu."
RECENZE: Nezbytné věci
RECENZE: Nezbytné věci
9. 3. 2020
"Ve výsledku byly Nezbytné věci skvělé čtení. Pro mě to byla jedna z knih, které jsem četla trošku delší dobu, ale mohla jsem se do příběhu o to více ponořit a užít si ho."
RECENZE: Temná věž II. - Tři vyvolení
RECENZE: Temná věž II. - Tři vyvolení
24. 2. 2020
"Roland pokračuje ve svém pátrání po věži."
RECENZE: O psaní
RECENZE: O psaní
17. 2. 2020
"Pokud máte Stephena Kinga rádi, O psaní je pro Vás nutnost."
RECENZE: Když nejste v pohodě
RECENZE: Když nejste v pohodě
10. 2. 2020
"Samozřejmě nečekejte, že díky knize už nikdy nebudete mít špatnou náladu nebo špatný den, ale minimálně Vám kniha pomůže tyto dny či období lépe zvládat."
RECENZE: Jak oškubat mafiány a zůstat naživu
RECENZE: Jak oškubat mafiány a zůstat naživu
7. 2. 2020
"Je to neskutečně nesourodá směs všech možných situací a emocí, které vám nedají spát a vy budete schopni si příběh přečíst na jeden (možná dva) zátahy."
RECENZE: Strážci zákona
RECENZE: Strážci zákona
6. 1. 2020
"Strážci zákona a Beznaděj. Dvě knihy, které jsou něčím spojené. Spojují je postavy, ale ne tak úplně. Všechno je složitější, než se na první pohled zdá."
RECENZE: Beznaděj
RECENZE: Beznaděj
3. 1. 2020
"Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné."
RECENZE: Zlatá zrnka
RECENZE: Zlatá zrnka
2. 1. 2020
"Nebudu tvrdit, že tato kniha Vám zázračně změní život, protože to ani není možné. Ale rozhodně Vás donutí se zamyslet."