RECENZE: Misery

3. 6. 2019
Stephena Kinga jsem měla ráda odjakživa. Když jsem dostala nabídku od nakladatelství Beta-Dobrovský se zasláním recenzního výtisku, neváhala jsem ani vteřinu. Na Kingovi jsem „vyrůstala“ a hrozně ráda jsem se u jeho příběhů bála. Tuto deformaci mám dodnes, neboť autor nepolevil v tom co píše, naopak jeho příběhy jsou ještě hrozivější než si pamatuji. Dokáže vás k smrti vyděsit, přibít vaše oči ke knize a unést do temného světa...
 
První knihu co jsem kdy v životě od Stephena Kinga četla bylo Osvícení a opravdu mi vůbec nebylo dobře. King je pověstný svým stylem psaní, tvorbou ponurých a temných příběhů s hororovými prvky. Ne nadarmo se mu říká Mistr hrůzy. Vždycky jsem si říkala, že je neuvěřitelné, aby člověk měl takovou fantazii. Když se vrátím ke své první knize Osvícení, King dokázal to, že nikdy nevkročím do starodávného hotelu s podivnou historií a okrasným keřům tvarovaných do podoby zvířat se zdaleka vyhýbám, neboť mě dodnes děsí. A takhle na mě zapůsobily i jeho další knihy....
 
A o čem vlastně kniha Misery je? 
Hlavní hrdina Paul Sheldon je autorem romantických příběhů o krásné Misery. Osudovou náhodou najde Paula po těžké havárii jeho nejoddanější čtenářka, bývalá ošetřovatelka Annie Wilkesová. Ta z něj ve svém odlehlém domě učiní nedobrovolného pacienta. Během svérázného „léčení“ ho přiměje, aby psal pokračování Miseryiných příběhů podle jejích představ. Díky jejím šíleným donucovacím metodám prožívá Paul tvůrčí období, jaké si neuměl představit ani v těch nejděsivějších představách. 
 
Paul v mých očích ztělesňuje neuvěřitelnou sílu, víru a touhu přežít. Je vydán na pospas naprosto šílené psychopatce, která ho drží násilím ve svém domě po několik dlouhých měsíců. Po pár pokusech se vzepřít, kdy je trestán amputací některých svých končetin, to vzdává. Jeho odhodlanost ztrácí na síle, stejně jako vůle přežít a naprosto rezignuje. V neuvěřitelných bolestech nejen po autonehodě, se z něj stává jen stín svého já. Když se už konečně objevuje u domu policie, nemá chuť ani vůli být zachráněn.
 
V tento okamžik jsem to nepochopila. Taková šance a on ji promešká? Copak v něm už nic nezbylo? V duchu jsem mu nadávala a prosila jsem, ať bojuje, neboť jsem tato utrpení sdílela s ním v každém okamžiku. A pak jsem to pochopila…za všechno to utrpení čeká Annie odplata, i kdyby to mělo být to poslední, co ve svém chatrném životě udělá. Stephen King mne zase ošálil. Nechal mne ukolébat bezmocí, beznadějí a počítáním jednotlivých okamžiků, kdy se smrt stane vykoupením. 
 
Postava Annie byla ztělesněním velmi psychicky labilního jedince a opravdu jsem ji neměla ráda, měla jsem z ní husí kůži. Na jedné straně hluboké deprese, v mžiku obrat až na agresivní veselost. Co přijde příště? Každý den s Paulem prožíváte tohle šílenství, neboť nevíte, co máte v tu chvíli čekat. A ta hrůza vás ochromí v momentě, kdy se otevírají dveře a v nich stojí šílená Annie se sekerou v ruce…
 
Kniha Misery mě vážně srazila na kolena, ta beznaděj, to utrpení a nakonec to šílenství. Děj byl úžasně strhující, nikdy jste nevěděli, co vás čeká na další stránce, a to už umím poměrně slušně předvídat. Knihu jsem musela dočíst za každou cenu, i když už byla hluboká noc, což nebyl úplně nejlepší nápad, že? 
 
Zajímavým prvkem knihy byly úryvky z románu Misery, což bych přirovnala jako „kniha v knize“. Jak víte, Paul pracoval na pokračování románu Misery a Stehen King do knihy zasadil pár ukázek právě z Paulovy tvorby. Nikterak mi to nevadilo, ani mne to neodpoutávalo od děje, takže jsem to brala jako zpestření. Co musím zmínit je fakt, že King jako král hororu na jedné straně píše o věcech, které byste raději ani nečetli a na stránce druhé přeskočí do romantického příběhu z 19. století v podobě Misery, jako by se nechumelilo. Klobouk dolů.
 
Konec knihy byl sice očekávaný, ale poměrně hodně drastický. Vzhledem k tomu, že si autor byl tohoto dobře vědom, tak nám ten konec pořádně přiostřil. Zápletku totiž vymyslel do sebemenších hrůzných detailů, ze kterých mě mrazilo v zátylku...
 
Stephen King patří bez diskuzí k nejúspěšnějším literátům za posledních 30 let. Během své kariéry napsal přes 40 románů a většina jeho knih byla zfilmována. Poměrně velká část jeho románů se odehrává v Maine, kde se taky narodil a vyrůstal. K psaní ho dovedl jeho strýc, který mu s oblibou vyprávěl strašidelné příběhy. Do povědomí čtenářů se King poprvé dostal knihou Carrie. Výše zmíněná kniha Osvícení byla převedena na filmové plátno roku 1980, kdy se toho zhostil Stanley Kubrick a fanoušci se shodli, že to bylo zatím nejpovedenější filmové zpracování. 

Kniha Misery by rozhodně neměla chybět ve sbírce fanoušků Stephena Kinga nebo čtenářům, kteří si libují v hrůzostrašných příbězích. 
 
 

 

KOUPIT KNIHU

Výhody pro vás
Doprava zdarma
při nákupu nad 1 000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově
Aktuality
RECENZE: Zas a zas
RECENZE: Zas a zas
5. 1. 2021
"Kniha není jednoduchá ke čtení, je hloubavá, je ideální pro někoho, kdo nechce plytký příběh."
RECENZE: Pátá čtvrtina
RECENZE: Pátá čtvrtina
17. 12. 2020
'Všechny povídky se vyznačují tím, co umí King opravdu dobře - propracovanou psychologií postav.'
RECENZE: Zelená míle
RECENZE: Zelená míle
15. 12. 2020
'Je to příběh, který Vás dostane jak při samotném čtení, tak ve Vás bude rezonovat ještě dlouho po dočtení.'
RECENZE: Ztracená historie snů
RECENZE: Ztracená historie snů
7. 12. 2020
"Pokud vás baví historické romány - budete nadšeni."
RECENZE: Jak zemřít osamocen
RECENZE: Jak zemřít osamocen
20. 11. 2020
'Určitě Vám Jak zemřít osamocen doporučuji. Ať už pro Vás, pokud máte rádi vtipné a sarkastické knížky anebo jako dárek pod stromeček pro někoho z Vašich blízkých, kdo je na této vlně humoru naladěn.'
RECENZE: Povědomá temnota
RECENZE: Povědomá temnota
18. 11. 2020
"Nekompromisní vyprávění vás zcela pohltí a dostane svou dravostí i syrovou realitou."
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
RECENZE: Pohlednice bez podpisu
18. 11. 2020
"Pro všechny milovníky hlubokých příběhů s emotivním laděním román Pohlednice bez podpisu vřele doporučuji."
RECENZE: 24 vzpomínek
RECENZE: 24 vzpomínek
18. 11. 2020
"Myšlenkový přesah vám dá spoustu látky k přemýšlení, buď nad svým partnerským vztahem, nebo nad dosavadním životem."
RECENZE: Na plný plyn
RECENZE: Na plný plyn
26. 10. 2020
"Povídky jsou dost různorodé, takže se jich dá číst víc za sebou aniž by Vám splývaly, což považuji za velkou výhodu."
RECENZE: Hrdinové
RECENZE: Hrdinové
16. 10. 2020
"Hrdinové na mě chvilkami působili stylem, že autor sedí v křesle a vše mi vypráví."