RECENZE: Léon a Luise

25. 7. 2019

LÁSKY ČAS V PAŘÍŽI

Letní čtení ke kávě a croissantu

Když Léon na jaře roku 1918 poznal Louise, bylo mu právě sedmnáct let a našel práci v malém francouzském městečku jako asistent na nádraží. Upevnil si kufr na kolo a vyrazil na třídenní cestu, která mu měla změnit život. Respektive ta, která mu změnila život, kolem něj projela na starém rezavém pánském kole a zvolala „Bonjour!“.

Ten příběh psal život sám, a tak netrvá dlouho, než zasáhne rána osudu a ty dva rozdělí. Připletou se do cesty německému dělostřelectvu mířícímu na Paříž. Nesmíme zapomínat, že je konec první světové války. Léon se pak zotavuje ze zranění v nemocnici a po Louise zůstala na místě jen taška s pár věcmi.

O deset let později pracuje Léon v Paříži, žije v relativně spokojeném manželství, i když už přišel o iluze o nikdy nekončící zamilovanosti a má syna. Život mu obrátí náhodné setkání - zelenooká Louise sedí ve vlaku jedoucím opačným směrem. On se rozhodne ji najít za každou cenu.

Kniha je o mnoha podobách lásky - o prvotním okouzlení, o odloučení a především o proměnách,  vývoji v manželském životě. Nutno podotknout, že Léon je pravý muž, který vždycky dělá všechno správně, ctí hodnoty manželství, ctí spravedlnost. A tak o setkání s Louise řekne manželce a ta ho ponoukne, aby ji našel.

„Léon si už dávno zvykl na to, že měl dvě ženy - jednu po svém boku  druhou v mysli; Yvonnina dušička teď konečně nalezla klid. Už se přestala zabývat tím, jestli byli určeni jeden pro druhého, už pro ni nebylo důležité, jestli se milují vášnivě, nebo jen tak napůl. I kdyby lásku jen předstírali, bylo to jedno. Důležité bylo, že chtěli být spolu. Tak jednoduché to bylo.“

Příběh Léona a Louise je příběh lásky, ale v pozadí stojí velké dějiny. Vyprávění začíná v roce 1918 a končí roku 1965. Mezitím prolétly světem dvě války a ani jedna z nich neminula Francii. Pokud vás zajímá, jak ji prožívali obyčejní obyvatelé Francie, určitě si knihu přečtěte.

Hodnocení: 100 %

Máte rádi černobílé filmy pro pamětníky? Takhle na mě totiž příběh Léona a Louise působí. Nese v sobě všechnu tu noblesu tehdejších lidí. Je tam láska na první pohled a hledání neznámé dívky, první setkávání a dlouhé odloučení. Je tam pravda o životě. O tom, že si v sobě neseme výjimečně krásné okamžiky a celé roky si je střežíme jako poklad. Je to prosluněné čtení, i když o těžké době. Snad proto, že Léon, vypravěčův dědeček, byl snílek a idealista.

Nenapadá mě nic, co bych mohla knize vytknout. Byla to kniha, ve které jsem si s chutí podtrhávala celé pasáže, protože nese spoustu životní moudrosti nejen o mezilidských vztazích.

Knihu bych doporučila všem milovníkům francouzské kultury. Kupte si ke čtení máslový croissant, uvařte dobrou kávu a vychutnávejte letní čtení. Nemůžu se nezmínit o nádherném grafickém zpracování obálky, která dokonale navodí správnou atmosféru hned na první pohled.
„Léon se projel po městečku, kterému se po dešti leskly střechy. Lehký letní větřík přinášel vůni jasmínů ze zahrad a slunce už zase vysušovalo ulice, než se obyvatelé města vypraví ze svých domů do kostela na mši.“
 
 

 

KOUPIT KNIHU

Výhody pro vás
Doprava zdarma
Při nákupu nad 1 000 Kč
Osobní odběr na Praze 4
Platba kartou nebo hotově