Hlavní hrdinka mě bavila. Bylo zajímavé sledovat, jak se ve věčné útěkářce nakonec vzedme všechen nakupený vztek a ona má pak chuť co chvíli někomu vyškrábat oči nebo podpálit dům. Navíc je těhotná, a tak je nucena se poprat nejen s vnějšími okolnostmi, ale také sama se sebou. Má si dítě nechat, když sama nemá kam jít nebo před odpovědností uteče?
Kniha by mohla být jen příběhem o těžkém údělu dívky bez domova, ale má i hlubší rozměr odkazující ke knihám Dana Browna - tajný spolek, ukradené umělecké dílo, skryté poslání onoho objektu, skryté místnosti. Lee nemůže věřit nikomu. Autor strávil mnoho času výzkumem a můžu prozradit, že vynález, který Lee nosí v tašce, může zcela změnit vnímání světa, tak jak ho známe.
"Nemůžeš to zničit. Duchamp byl možná nejvlivnější umělec od da Vinciho. Jedinej svého druhu. To by bylo, jako bys nějak zničila jednu barvu. Oranžovou. Nikdo už by nikdy neviděl oranžovou barvu, protožes ji zničila. Navždycky. Chceš to mít na svědomí?"
Musím ocenit, jak se autor vypořádal s neznalostí hlavní hrdinky - přece jen je to teenagerka, která o umění nemá ani potuchy. Takže co se nedozví od sečtělého přítele Tomiho, prozradí jí strýček Google (a takzvaný Temný web). Mimochodem, Tomi,
pochází z České republiky a sní o tom, že se do Evropy vrátí a bude bydlet v jižních Čechách. Vážně! Nějaký Američan ví, že už nejsme Československo a dokonce i to, že jsou tu jiné oblasti a města, než jen stověžatá Praha.

Lee se proplétá opuštěnými budovami a přespává ve squatech, a tak budete čichat hnilobu, ležet na hodně špinavých matracích a občas koukat na něčí mozek rozplesklý na zdi.
"Vidíš tu velkou skvrnu na zdi za sebou?" Počkala, až otočí hlavu. "Já myslím, že u tý zdi se někdo zastřelil." Takzvaný Urbex, tedy ilegální prozkoumávání zchátralých objektů vzniklých lidskou činností, je fenoménem a díky Roseovi jsme i my na chvíli průzkumníky a obdivovateli zániku.
Kniha je členěna do devíti částí a poměrně krátkých kapitol. V prologu jsme seznámeni s událostmi, ke kterým směřuje přibližně první třetina knihy, pak děj chronologicky pokračuje. Augustus Rose je uznávaný scénárista a Hotová zlodějka je jeho knižní prvotina. Při jejím sepisování pečlivě studoval knihy o Marcelu Duchampovi a fyzice, jejichž seznam naleznete na konci knihy.
Hotová zlodějka je plná napětí, akce, záhad a zároveň i dobře vystavěný fungující příběh. Tak dobrý, že jsem knihu zhltla za čtyři dny a všechno ostatní prostě muselo počkat. Jestli mám něco zkritizovat, tak snad jen nudný, fádní a nic neříkající přebal. Chápu, že odkazuje na Duchampovo klubko, ale být tam třeba fotografie dívky sedící v opuštěné továrně, hned by kniha přitáhla pozornost kolemjdoucího knihomola.
AUTOR RECENZE: Karin Novotná
Blog: http://karinga.blog.cz/
KOUPIT KNIHU: