RECENZE: Cujo

12. 7. 2022

Ač se považuji za milovníka knih Stephena Kinga, musím se přiznat, že Knihu Cujo jsem četla konečně až nyní. Kdysi jsem viděla filmovou verzi, kterou si už téměř nepamatuji (musím napravit). Jinak jsem ten příběh znala jen tak, že jsem věděla, že je napsaný a o čem by tak zhruba měl být.

Po přečtení této Kingovské jednohubky, si myslím, že tuto parádní záležitost mohu zařadit mezi klasické Kingovské horory. Zajisté je to zapříčiněno i rokem vydání. Cujo vyšel někdy v roce 1981. A to, pokud se nepletu, bylo to Kingovo temné období, díky jeho závislostem. A možná právě kvůli tomu, ze sebe chrlil tyto neuvěřitelně děsivé horory.

Také bych tuto knihu zaškatulkovala mezi pár dalších, které se vyznačují jednou zvláštností. A to tím, že King vezme zdánlivě banální zápletku a rozepíše ji do mistrovského díla.

Cujo mě nesmírně bavil a tenhle další příběh z Castle Rocku se čte takřka naprosto sám. A nejen to, není ani trochu těžké se dostat do děje či vcítit do postav v knize. Ani tu nemohu opomenout ty perfektně propracované postavy. A co teprve ty myšlenky psa!? Neuvěřitelně skvělá práce.

Je to trochu temné, pro někoho možná i víc, ale to je asi nejvíce tím koncem. A pak také tím, že vám začne být Cuja vlastně líto. Celé je to děsivé a má to poměrně slušné napětí, kromě již zmíněné temné atmosféry.

Recenzi najdete na blogu Lucie Schánělové

 

 

KOUPIT KNIHU