RECENZE: Černá krabice

25. 8. 2022

Když se mé úmysly číst Joe Hilla nebudou točit okolo jeho původu (čí to tak může být syn?!), tak ty další pohnutky jsou některé jeho přečtené knihy, ve kterých mi předvedl, že psát umí. Konkrétně to byla Vánoční říše a povídková sbírka Na plný plyn. Proto jsem se na knihu Černá krabice těšila, věděla jsem, že umí čtenáře upoutat a duchařské, hororové příběhy já opravdu ráda… 

Jude, hlavní hrdina příběhu Černá krabice, je známým hudebníkem a je o něm všeobecně známo, že sbírá podivné, až téměř absurdní předměty. A proto, když se mu v emailové schránce objeví nabídka obleku i s jeho původním majitelem – duchem, rozhodne se jej koupit.
To ovšem vůbec ještě netuší, do jaké prekérní situace se tím dostane, doslova a do písmene mu půjde o život. A nejen mu, ale i všem jeho blízkým okolo něj. Boj na život a na smrt může začít…

„Mrtvý stařec klopýtavě couvl a zatvářil se zmateně. V následujících vteřinách Jude příliš nechápal, co vidí. Angus skočil po starci – v ten moment to však vypadalo, že Angus není jeden pes, ale dva najednou. První z nich byl štíhlý, silný německý ovčák, jakým odjakživa byl. K němu však byla připojená inkoustově tmavá silueta tvaru psa, plochá a bez jakýchkoli rysů, ale svým způsobem pevná, jako živý stín.“

Hororové duchařiny mám ráda. I když se málokdy bojím, tak tady, u knihy Černá krabice, to fungovalo cca první třetinu knihy. Poté už to tak „bububu“ nebylo, ale rozhodně šlo o skvělé čtení, které jsem slupla jako malinu v jednu propršenou noc, kdy děti spaly klidným spánkem spravedlivých. 
On totiž Joe Hill měl velkou šanci napsat román, který bude tou správnou duchařinou, ale v polovině se to jaksi zvrtlo a začal nám hlavní hrdina měknout. Ale nevadí, i přesto, že jsem se nebála, tak každá stránka měla něco do sebe, líbilo se mi pozorovat, jakým způsobem Jude (ne)bojoval, (ne)snažil se zabít sebe nebo ducha Craddocka.

Ono se asi nezapře, že Joe Hill je synem svého otce. Děj postupně graduje, a ač nečekáme tak dlouho na nějaký rozjezd příběhu jako u Stephena Kinga, tak přesto je vše trošku pomalejší. Ale syn to dělá fikaně. Nedá tu „pomalost“ na začátek, ale do prostřední části, kde vám to až tak příliš vadit nebude, protože ihned následuje velkolepé finále. Černá krabice má dokonce i něco jako happyend, ale naštěstí je krátký, takže mu to jistě mnozí otrlí čtenáři, kteří čekají smrt, krev a pot, odpustí.

Chcete duchy? Chcete se tak trochu bát jít po chodbě v noci ve svém bytě? Chcete napínavé čtení? Chcete příběh, který je dobrý, ale na jeho konci vám nezbydou slzy pro pláč? Pokud jste aspoň jednou odpověděli ano, tak se poohlédněte po knize Černá krabice, kterou napsal syn Stephena Kinga. Věřím, že mnozí z vás nebudou zklamaní.

Recenzi najdete na blogu Daramegan

 

 

KOUPIT KNIHU